Probrali jsme leccos od Brexitu přes připravovanou runway na Ruzyni po starosti Prahy 1.
Pietní shromáždění v pražském Rudolfinu. Jardova (je symptomatické a sympatické, že pro nás všechny senátory byl prostě Jarda) náhlého odchodu je mi líto, podobně jako stejně náhlého odchodu kolegy senátora Vládi Plačka před rokem a půl.
Na tomto zasedání jsme se zabývali taxislužbou, týranými zvířaty a zbraněmi (návrh na změnu Ústavy byl odložen).
Senát na tomto zasedání schválil malou většinou (4 hlasů) novelu zákona o financování vědy. Jejím jádrem, kromě několika drobnějších novinek, je zrušení dosavadního znění, podle nějž je veřejná podpora výzkumné instituci poskytována „na základě zhodnocení jí dosažených výsledků“.
Vystoupil jsem a hlasoval proti této změně a považuji jí za velmi problematickou. Ne že bych (jak mi mnozí oponenti předhazují) prosazoval mechanické sčítání počtů vědeckých výstupů. O tom totiž zrušené znění nic neříká (může, ale rozhodně nemusí to tak být interpretováno). To, čeho se obávám, je zrušení tohoto textu bez náhrady.
Zákon od nynějška nebude říkat o tom, podle čeho se budou veřejné prostředky vědeckým institucím rozdělovat, vůbec nic!
Zastánci této změny se odvolávají na tzv. Metodiku 2017+, což je podzákonný text (nemá ani sílu ministerské vyhlášky), který nadále dominantně s hodnocením vědeckých institucí podle výsledků počítá. Problémem ale podle mě je to, že zákon o žádné metodice nic neříká, v principu nechává rozdělování vědeckých prostředků na politické libovůli.
Využití Metodiky 2017+ je ode dneška závislé výhradně jen na dobré vůli vlády, zákonnou oporu nemá.
Netvrdím, že s tím bude problém hned zítra, třeba budeme mít štěstí a nebude s tím problém nikdy. Tomu se mi ale obtížně věří, zvlášť když vidíme, jak se v této oblasti dokáže chovat premiérův velký kamarád a vzor v Maďarsku.
Také jsme velkou většinou tajných hlasů zvolili prof. Šámala ústavním soudcem.
Seminář pořádal náš evropský výbor ve spolupráci s Dočasnou komisí Senátu k návrhům auditních zpráv (jejímž jsem členem).
V kostele Nejsvětějšího srdce páně v Praze na Náměstí Jiřího z Poděbrad diskutovali Jaroslav Miko (Češi pomáhají), europoslankyně Míša Šojdrová a ředitel OPU Martin Rozumek.
Už jsem se s ní viděl před 9 lety, když na Univerzitu Karlovu doprovázela svého bratrance, vládnoucího knížete Liechtenštejnska Hanse-Adama II.
