Jsou tu velcí šéfové EU (Tajani, Juncker, Mogherini) a spousta dalších velkých šéfů, ale zatím je to dost na jedno brdo, podobně jako poslední 2 roky. Solidarita a soucit musí být (nic proti tomu), ale nic moc pořádných řešení.
Ve skutečnosti teď podle mě potřebujeme 2 hlavní věci:
1. Pořádně došlápnout na ty, kteří to organizují. Nejen převažeče přes Středozemní moře, ale i náhončí, kteří v nitru Afriky nahánějí lidi, kteří by třeba jinak o migraci ani neuvažovali. Nedávná společná zpráva Frontexu a afrických tajných služeb vykresluje tuto realitu velmi detailně a platicky.
2. Výrazně zvýšit míru prosazování našich vlastních zákonů, konkrétně těch azylových. Kdo nedostane azyl, musí EU opustit. Dokud toto nefunguje, nelze se divit vládám, že se nehrnou do přebírání žadatelů o azyl.
Dokud se výrazně nepohneme s těmito dvěma prioritami, všechny ostatní kroky (včetně nešťasných a zbytečně rozdělujících kvót) budou mít nejvýše podpůrnou roli a situaci dramaticky nezlepší.
V tom smyslu jsem promluvil v bloku „Managing asylum and migration“.
Kromě jiného jsme navštívili nejen strategickou, ale také nesmírně zajímavou úpravnu vody Želivka.
Skoro přesně před 10 lety byl přijat zákon o Ústavu pro studium totalitních režimů a Archivu bezpečnostních složek. Části konference jsem se zúčastnil, protože ÚSTR (i s ABS) jsou zodpovědností Senátu a těch 10 let bylo docela turbuletních a občas ne zrovna přehledných. 
Na obrázku zrovna hovoří velvyslankyně Kanady paní Barbara C. Richardson. Více fotografií zde.
Hovoří předseda Evropské komise J.-C. Juncker, u předsednického stolu má své vystoupení za sebou premiér Bohuslav Sobotka a před sebou „ministryně zahraničí“ EU Federica Mogherini a náměstkyně generálného tajemníka NATO Rose Gottemoeller.
Celá ta věc zní dobře a logicky, jen mám trochu osypky z detailů (snížit počet výrobců tanků v Evropě ze 17 na něco blízkého 1 zní dobře – jen aby s tím nebyl nějaký problém).
Předsedu Evropské komise (spolu s místopředsedou J. Katatinenem) přivítal v hlavním sále Valdštejnského paláce předseda Senátu PČR M. Štěch s předsedou Poslanecké sněmovny PČR J. Hamáčkem. Kromě místopředsedů obou komor parlamentu se zúčastnili i předsedové evropských výborů a také předsedové zahraničních výborů obou komor.
S předsedou Junckerem jsem mluvil hlavně o potřebě společně pracovat na zacelení trhliny, kterou v EU způsobil návrh povinných migračních kvót (hlásíc se k vlastní odpovědnosti, k níž patří projevení dobré vůle). Pak jsem mluvil o potřebě vysílat věrohodné signály na západní Balkán, že jejich evropská perspektiva neztrácí dech. Potěšilo mě, že předseda Juncker zjevně dobře věděl, o čem mluvím, a souhlasil. A pak mi to nedalo a zdůraznil jsem potřebu nějakého viditelného impaktu žlutých karet. T.j. když se velký počet národních parlamentů schodne, že je s nějakou navrhovanou evropskou legislativou něco špatně, bylo by dobře, aby výsledkem byla viditelná změna příslušné legislativy. To se zatím neděje. V tomto jsme si s panem předsedou (celkem podle očekávání) moc neporozuměli.
Před hlavními jednáními jsme prožili příjemný přátelský večer v restauraci ve vyhlášené ulici Skadarlija.
Na obrázku je místopředsedkyně výboru pro evropskou integraci Elvira Kovács.
