Práce v Senátu, jako každá jiná, má světlejší chvilky a také momenty hluboké frustrace. Takové bylo dnešní dopoledne, kdy jsem hájil návrh usnesení evropského výboru k zítřejší Evropské radě.

Snažil jsem se oponovat premiérovu záměru opět torpédovat celoevropskou domluvu na klimatické neutralitě do roku 2050 a poukázat na to, že je problém, aby nás na jednání o novém evropském rozpočtu zastupoval člověk s velkým osobním problémem právě v této oblasti.

Že mé úsilí nepodpořili někteří členové vlastního senátního klubu, to už jsem si zvykl (se skřípěním zubů). Ale že ODS prosadila konkurenční usnesení, které pozici premiéra naopak chválí, to mě dostalo. A dorazilo mě, že tomu napomohli i někteří členové klubu STAN, od kterých bych to tedy rozhodně nečekal…

Jak kdo hlasoval? (A = explicitní podpora vládní pozice a premiéra na jednání Evropské rady)