Přivítali jsme a podpořili některé pozitivní změny, které přináší novela tzv. dublinského nařízení (které upravuje postup při azylovém řízení), nicméně jsme zopakovali důvody, proč nevěříme ve funkčnost trvalých povinných relokačních kvót. Proti nim a proti vysokým pokutám za jejich nenaplnění jsme přijali odůvodněné stanovisko (resp. navrhli jeho přijetí plénu Senátu), které je nejsilnější formou nesouhlasu národních parlamentů vůči navrhované evropské legislativě. Výbor je i nadále přesvědčen, že relokace žadatelů o mezinárodní ochranu je věcí politického rozhodnutí každého členského státu, neboť právě členský stát ponese odpovědnost za další pobyt těchto osob na svém území, včetně bezpečnostních a integračních aspektů. Senát tuto pozici zastává dlouhodobě, v obdobném smyslu se dnes vyjádřil také k Akčnímu plánu pro integraci státních příslušníků třetích zemí.

Souhlas naopak výbor vyjádřil s návrhem novely nařízení o systému pro porovnání otisků prstů (Eurodac), která má zlepšit řízení azylového systému a podpořit řešení nelegální migrace.