Konference k 600. výročí upálení mistra Jana Husa v prostorách Senátu.  Jako jeho vzdálený následovník v rektorské funkci se aktivně účastním. Zde je, co jsem říkal:

Vážené kolegyně, vážení kolegové, dámy a pánové,

Dovolte, abych po té, co Vás na půdě Senátu PČR přivítala jeho místopředsedkyně, se k tomuto přivítání připojil i já. Těší mě, že tak mohu učinit, a to hned ze dvou důvodů souvisejících s Janem Husem, jehož jubileum si na této konferenci připomínáme.

Jednak je, věřím, na místě, aby Vás přivítal předseda senátního Výboru pro záležitosti EU (mimochodem – díky činnosti tohoto výboru je český Senát nejaktivnější parlamentní komorou v EU). Vždyť Jan Hus byl nepochybně evropskou osobností par excellence – málokdo ovlivnil evropské dění a myšlení své doby a následujících dekád a století tak, jako on (i když za krutosti pozdější husitské doby, které byly nadstandardní i na středověké poměry, nemohl a nejspíš by je byl razantně odsoudil).

A také bych Vás rád přivítal jako emeritní rektor Univerzity Karlovy. Cítím ke svému dávnému předchůdci blízký, snad by se dalo do jisté míry říci, osobní vztah. Univerzita Karlova byla pro Jana Husa místem, které ho po celý jeho dospělý život ovlivňovalo a inspirovalo snad nejvíce. V zimním semestru na přelomu let 1409 a 1410 byl dokonce jejím rektorem. Univerzita patřila mezi adresáty jeho posledních dopisů z vězení, často docela vroucích. A univerzita také po jeho smrti patřila k těm, kteří se k němu veřejně a věrně hlásili, a to i za cenu kacířské nálepky, která tehdy znamenala velkou ztrátu akademické prestiže.

Jan Hus žil v době, o které ze zpětného pohledu víme, že byla přechodná. Dosavadní zkušenosti přestávaly být spolehlivým vodítkem pro orientaci v současnosti a pro rozhodování o budoucnosti. Významným problémem takových období bývá, že to nemusí být aktérům zrovna zřejmé. Myslím, že i na postojích Husových protivníků (a jejich občasných zvratech) je zřejmé, že pro ně nebylo snadné se ve složité době orientovat a správně rozhodovat.

Není tu nějaká paralela? Je sice možné, žeudálosti, které zažíváme, jsou jen více méně standardními výkyvy v rámci jedné epochy. Ale je také docela dobře možné, že jsou ouverturou doby nové, doby s novými paradigmaty a s řešeními, která dnes ještě ani nikoho nenapadají. Mimo jiné i proto stojí za to hledat poučení z Husova příběhu.

Husa, myslím, provedl těžkou dobou jeho důraz na pravdu, na společnou lidskou důstojnost, na svobodu. Citací z Nového zákona ostatně zdůvodňuje svůj důraz na pravdu – je to proto, že nás osvobodí. „Hledej pravdu, poslouchej pravdu, uč se pravdu, miluj pravdu, mluv pravdu, drž pravdu, braň pravdu až do smrti, neboť pravda tě osvobodí.“ (Výklad víry)

V době, kdy je v našem blízkém okolí svoboda brutálně potlačována, mimo jiné i masivním používáním lží a rozostřováním pravdy, kdy v jiných částech světa fundamentalistický nárok na jedinou správnou pravdu je záminkou k snad ještě strašnějším brutalitám, kdy ale i u nás si nemůžeme být jistí dostatečně svobodným šířením všech podstatných informací, je to velmi aktuální výzva.

I kdybychom si z Husova odkazu neodneslinic jiného, než citovanou větu, a dokázali ji stejně jako on ve svém životě naplňovat, odnesli bychom si hodně.

Jsem hrdý také na to, že nejvýznamnější postavy našich recentních politických dějin – Masaryk a Havel – na Jana Husa explicitně navazovaly (např. principy, které jsou vyjádřeny v heslech jako nebát se a nekrást, nežít ve lži, láska a pravda musí zvítězit nad lží a nenávistí).

Z Husova odkazu si lze samozřejmě odnést daleko více, než to, co jsem právě zmínil. Právě odhalování takových inspirací je jistě jedním z cílů této konference a já jí i proto přeji úspěch.

Audio záznam mého vystoupení (v angličtině)