Na slavnostním znovuotevření Státní opery Praha mi kromě úchvatného vzhledu rekonstruovaného interiéru přišlo opravdu zajímavé to, jak byl program z velké části pojatý jako připomínka historie této budovy.

Konkrétně jako připomínka toho, že budova opery vznikla a skoro půlku své existence fungovala jako německé divadlo (protiváha českého Národního divadla), a že česká, německá a židovská kultura u nás donedávna fungovala jako vzájemně se hecující kulturní mix.