V rámci oslav 700. narozenin zakladatele naší univerzity Karla IV. jsem navštívil 3 prohlídky kostelů, které v Praze založil a které komentovali studenti dějin umění naší FF. Do některých z těchto chrámů se jinak ne úplně snadno dostává, zejména to platí o kostelu Zvěstování Panny Marie na Trávníčku. V tomto malém kostelíku bývá v době bohoslužeb (které jsou pravoslavné) tak narváno, počítám, že asi nejvíc Ukrajinci a možná i Rusy, sdílejícími naše hlavní město, že na prohlídku nemůže být moc pomyšlení.
Historické poučení z těchto prohlídek je pro mě docela zneklidňující. Kromě kostela Na trávníčku (čili Na slupi – snad podle jediného centrálního sloupu zdejšího kostela?) jsem navštívil ještě kostel na Karlově a kostel sv. Jindřicha a Kunhuty. Všechny byly založeny v souvislosti se založením Nového města kolem poloviny 14. stol., a všechny byly drsně poničeny husity o cca 70 let později. Následná rekonstrukce dala, alespoň v některých případech (Karlov – na obr.) vznik dílům ještě úchvatnějším. Co si z toho přesně odnést? Péče o současnost nebo blízkou budoucnost by měla obsahovat i dlouhodobější vizi. Tu Karel IV. jistě měl, ale co se stane po jeho smrti, nemohl tušit. Přesto inspirace jeho dílem (výslovně se k ní hlásil např. Vladislav Jagelonský, který obnovil klenbu kněžiště Karlova) pomáhá staletím překonávat jejich problémy.

 

P1170127