Když jsem byl rektorem Univerzity Karlovy, bylo mou samozřejmou, ale nejednoduchou povinností každoročně připomenout a ocenit památku Jana Palacha. Samozřejmou proto, že Palach a UK, potažmo její FF, k sobě nerozlučně patří, a UK včetně FF velmi silně vnímají to, že Palach byl velkou a posléze významnou postavou našich dějin. A nejednoduchou proto, že jeho čin, jakkoliv nepochybně veliký, je zároveň také obtížně „uchopitelný“, jak se dnes často říká. Pocitově mně připadá, že nejadekvátnější reakcí na něj je uctivé, užaslé a vděčné ticho. Ale současně je jasné, že tichem se toho zas tolik nepřipomene. Takže díky moc za podivuhodnou postavu, která doslova zazářila v našich obtížných dějinách a stala se loučí, která osvítila náš vstup do svobody – i když to trvalo (ale za to on nemůže). A také díky několika generacím studentů FF UK, kteří od začátku devadesátých let každoročně organizují připomínku svého dávného kolegy u jeho pamětní desky na budově FF UK.

 

8B4E9504-A1C3-4166-8CEC-FAB3D8CA7435